Kopřivničtí motorkáři
partička kamarádů z Kopřivnice a okolí, fotky z různých výletů a cestování
úvod, aktuální akce | starší akce | my a naše stroje | navštívené místa


Rumunsko - Rovensko, Transalpina a Fagaraš
středa 22. až neděle 26.8.2018

Nad tímto výletem jsme dlouho přemýšleli, už od zimy nebo snad od předchozího roku, jestli jej vůbec jet. Prostě jestli se to dá vůbec stihnout, za 4,5 dne projet přes 3 místa v Rumunsku.... Bylo několik názorů, tedy dva hlavní, že to půjde a že ne :-) A dále jak to udělat...
Nakonec to před odjezdem vykvasilo v to, že to zkusíme. Plán byl takový: 1.den že dojedeme na sever Maďarska, 2.den do jedné české vesnici v Rumunsku, do Ravenska, jak navrhl Jirka, protože tam kdysi byl a chtěl se tam znovu podívat, 3.den že bychom projeli Transalpinu a dojedeme co nejblíže k Transfagaraši z jižní strany. 4.den užít si Transfagaraš a dojet někam do Maďarska, např. mezi Oradeu a Debrecen, abychom to poslední, 5.den, měli v pohodě domů. To byl plán. No a jak to tak bývá, nakonec to dopadlo trochu jinak.... :-)

1.den, středa 22.8.
Vyjeli jsme ve třech vlnách, nejdříve většina (Dalibor, Pavel, Jirka, Ondra a OTO) ráno nebo dopoledne s tím, že pojedou v pohodě a vykoupou se na jižním Slovensku. Odpoledne nějak po jedné vyjel Moty s Járou. S nimi jsem měl jet i já, ale nestíhal jsem, tak jsem vyjel až o půl třetí jako poslední. Vzal jsem to přes ValMez a Vsetín na Púchov, po dálnici na jih k Seredi, kolem Galanty k Šale a jak jsem tam v tom vedru z mostu viděl, že se v řece koupou lidé, tak jsem neodolal a sjel tam. Stejně jsem si už chtěl dát svačinu. U řeky mě překvapilo, že jsou tam rodiny s malými dětmi, no bylo to tím, že voda tam je fakt čistá, dokonce jsem v ní viděl ryby. Tím mě ten Váh tedy překvapil... Po koupání a svačině jsem pokračoval dál na jih, ještě před Komárnem zapadlo slunce.
Před hranicí jsem zavolal, kde jsou. Nikdo to nebral. Předem jsme si totiž vytipovali, jen tak podle mapy nahrubo, že bychom mohli stanovat někde v okolí města Tatabanya. Tak jsem se tam rozjel. Cestou jsem se už dovolal, kamarádi zjistili, že se to tam nedalo, tak nakonec stanovali v kempu za Tatabanyi po levé straně. Dojel jsem, přivítali mě, dali jsme si pivo a probrali jak další den. Jára navrhl, že na takovou porci kilometrů a v takové skupině to chce jednoznačně dálnici. To jsem původně nechtěl, ale uznal jsem, že to bude jistější.



2.den, čtvrtek
Tento den jsme si tedy ráno nakoupili dálniční známky a najeli na dálnici. Takže směr Budapešť, po dálničním obchvatu M0 a na jih po M5 směr Szeged. Pořád jsme jeli a jeli... asi po dvou hodinách jsem se začal dívat na sjezdech, jestli někdo neprotestuje :-) no nakonec jsem sjel po 2,5 hodinách k benzínce, hlavně proto, že nejkratší dojezd má Jirka na TransAlpu, na kterém mu navíc nejde tachometr.... takže jako jediný neví, kdy mu dochází benzín :-)
Nabrali jsme plnou (tedy kromě mě, když mám tak dlouhý dojezd), posvačili a jeli dál. U Szegedu po M43 směr do Rumunska, hranice byla v pohodě a pak dál po dálnici k Aradu a na jih k Temešváru. Počasí až moc vedro, teploměr ukazoval dokonce 36°C a někteří tak jeli v tričku. Z dálnice jsme sjeli na Topolavatu Mare a Buzias. Nechtěli jsme jet přes Temešvár, tak prý ať vyberu radši nějakou boční cestu... To jsme ale ještě nevěděli, jaká to byla chyba! :-)
Zezačátku to šlo, pěkný asfalt, benzínka, nabral jsme (i já, plnou), ale později někde mezi Buzias a Bocsa se silnice změnila doslova v tankodrom.... bylo to tak 100-200 metrů rovnější a pak zase díry jak pro traktor... hluboké, že by se některých schovalo snad i půl kola... no fakt hnus. Museli jsme to jet na dvojku... a to trvalo nekonečně, snad přes 20km... Nakonec jsme dojeli do vesnice Berzovia. Jako poslední dojel nasr...naštvaný Dalibor a hned kdo tu cestu vybral??... a mrskl po mě pet flaškou :-)
Naštěstí tam ale byla hlavní cesta a ta už měla pěkný asfalt. Za Bocsa jsme vjeli do kopců, začaly pěkné zatáčky kolem vody, jen tam byla dost doprava, jeli jsme v koloně a nedařilo se předjet ani jedno auto. V Resita jsme se zastavili v supermarketu, protože jsem si podle mapy vytipoval, že další by ten den už nemusel být. Další jsme už neviděli :-)
Cestou dál jsme plánovaně zastavili u jedné přehrady, kde jsem se chtěl osvěžit, v tom vedru. Současně jsme tam počkali na Pavla, který někde předtím bral benzín a nějak se to nepodařilo domluvit, abychom v tu chvíli všichni zastavili. Projeli jsme toto pohoří, dojeli do údolí (Bozovici), dali se vpravo a dál nás vedl Moty se svou navigací. Jeli jsme v jednom místě dost naokolo, ale to jsme zjistili až další den proč. Kvalita asfaltu se hodně zhoršila. Místy se muselo hodně zpomalit. Ale pořád to byl nějaký asfalt. Dojeli jsme na odbočku na Ravensko a.... žádný asfalt. Bylo to asi 14km do kopce po šotolinové cestě. Vepředu se rozjel nejrychleji Moty na BMW GS1200 a za ním Jára na Crosstoureru. Nechal jsem si odstup, ať mi nejde prach do očí a jel v klidu. Pak se rozjel víc a podle prachu hned poznal, že se přibližuji k Járovi :-) to se opakovalo, pak jsme dojeli do Ravenska a.... tam byl normálně asfalt! A vedl odněkud :-)
Nějakou dobu jsme čekali, než všichni dojedou a pak jeli do středu vesnice, na takovou malou náves, kde byl jediný obchod a nějací turisti z ČR tam pili piva. Tak jsme si také koupili zásobu piv a chvíli tam pokecali. Pár lidí jsem se ptal, kam vede ta asfaltová cesta, ale nikdo nevěděl. Prostě že tam ještě nikdy prý nebyli... jako že celý život žijí jen ve vesnici... drsné. A nebo jaká je ta cesta směr k Dunaji, to už někdo věděl, že prý kamenitá. Tak to jsem riskovat nechtěl. Pak jsme jeli postavit stany za vesnici, na povolené tábořiště. Dnešek se celkem vydařil, počasí stále super, podařilo se nám dojet na místo za světla, místo pro stany v trávě na kopečku s parádním výhledem.



3.den, pátek
Ráno jsem se probudil a.... parádní východ slunce. Hned jsem jej fotil na všechno, co jsem tam měl :-) Pak snídaně a po balení bylo trochu zdržení, Pavel nemohl najít mobil. Tak jsem jel k obchodu, že tam počkám. Koupil jsem si pečivo. Pak přijeli někteří, ale pořád jsme čekali. Nakonec jsem se v obchodě poptal, že bych si chtěl koupit od někoho domácí sýr. Tak od jedné babičky jsem koupil nejen dva asi půlkilové sýry, ale také jejich domácí pálenku, z vína. Vrátil jsem se k ostatním a pořád ještě čekali na Pavla. Dal jsem jim ochutnat sýr a hned se někdo našel, že si jej chce koupit taky :-) Tak tam jel druhý, třetí.... po jednom, tak nějak jsme se tam zdrželi :-)
Nakonec Pavel dojel, že mobil nenašel. Rozjeli jsme se, že to zkusíme po té asfaltové cestě. Cesta nás vedla po kopečkách po hřebeni, s parádními výhledy. V dálce jsme viděli větrné elektrárny, podle směru si myslím, že to byly ty u jiné české vesnice, u Svaté Heleny, kde jsem byl ten rok v květnu. Asfalt pak skončil a my sjížděli do údolí po hliněné a prašné cestě. Jelo tam i jedno auto, krokem. My vlastně taky. To jsme si říkali, že bylo štěstí, že bylo sucho, jinak by se to tudy nedalo sjet :-) V údolí byl pěkný asfalt, nový. Ten nás dovedl do první vesnice, Sopotu Nou, kde bylo plno zvířat na cestě, psi, kačeny,... tam jsme chvíli čekali, než všichni projedou tu hliněnou cestu.
Cestou na východ tím údolím jsme se trochu poztráceli :-) tedy Pavel se nám ztratil :-) Jeli jsme za Motym a toho stáhla navigace na levou (severní část) údolí. Už tak nekvalitní cesta se tam ale změnila v tankodrom, fakt nechutné. Moty si to na 1200GS užíval, stačilo že přidal plyn a jeho odpružení to pochytalo. Nikdo další na to ale neměl, buď srdce, aby to své Motorce provedl :-) a nebo by to prostě ty motorky nedaly. Jeli jsme tedy kousek zpět a mezi tím tam projel ten Pavel, protože neviděl, že jsme odbočili. Naštěstí jsme se ale ztratili jen na chvíli, tipl si, kam jsme asi jeli a potkal Motyho, sice v protisměru :-) což nechápal, ale hlavně že potkal :-)
Tak jsme se sešli u benzínky a jeli dál, na východ po DN57B do Plugova. Kvalita asfaltu už byla dobrá, tak jsme jeli svižněji, byly tam i nějaké serpentyny přes kopec. Na hlavní cestě jsme chvíli počkali, najednou Moty že už jedou a rozjel se, tak jsme se rozjeli všichni. To byla chyba, ale to jsme ještě nevěděli, že nejsme všichni. Jeli jsme po DN6 na jih, do Orsove a provoz byl docela hustý... potřebovali jsme ale jet. Tak opět svižnější tempo a někde na odpočívadle u Dunaje jsme se my vepředu překvapivě dozvěděli, že nemáme Ondru.... hned jsem mu volal, měl defekt... naštěstí si to šikovně opravil, pomoci knotu, ale nevěděl kam má jet. Navigace mu jednou ukazovala tam a podruhé zase zpátky. Tak jsem se jej snažil nasměrovat k nám.
My jsme pak projeli kolem velké hráze Železná vrata a na prvním parkovišti zastavili na oběd. Byla tam taková restaurace na lodi na Dunaji. Poobědvali jsme a Ondra... nevšiml si nás a normálně projel kolem nás! Tak jsem mu hned volal a napsal sms, ale ozval se sám až později. Nakonec jsme se domluvili a potkali se před městem Drobeta Turnu-Severin. Kolem něj jsme jeli po obchvatu a odbočili na Motru. Tam někde se zastavili na benzín a jeli dál, přes kopce na Targu Jiu. Tam jsme se v kopci rozdělili, tak jsme za tím kopcem my vepředu jeli pomaleji a dost dlouho čekali.
Dál na Novaci, kde jsme konečně najeli na Transalpinu DN67C a začali stoupat do kopce. Paráda. Pěkný asfalt, pěkné zatáčka, slunko svítilo, co víc si přát. Cesta byla pořádně členitá a pořád přes řadu kopců nahoru a dolů. A zase nahoru... a až do mraků, a to doslova! :-) Opravdu, vjeli jsme do mraku jako do mlhy. Pak jsme chvíli jeli a viděli jen vpravo, vlevo byl mrak. Každopádně Transalpina mě pro ty výhledy co jsem viděl tak nadchla, že se tam musím někdy vrátit!









Projeli jsme celou jižní část Transalpiny, sjeli do údolí a bylo tam mokro. Taky bylo už dost hodin, bylo nám jasné, že to k Fagaraši dnes nestihneme a že budeme rádi, pokud vůbec vyjedem z hor za světla. Odbočili jsme tedy podle plánu vpravo po DN7A a jeli na východ směr na Brezoi. Cesta nejdříve vedla kolem přehrady, ale většinou lesem. Kvalita asfaltu byla různá. Projeli jsme nějaké město, jeli kolem další přehrady a v Brezoi jsme nakoupili jídlo a pití. Na hlavní benzínce někdo bral benzín, ale měli jsme tam problém vyjet a odbočit vlevo, prostě tak hustá doprava, že to nešlo. Tak jsme se rozjeli zpátky, odbočili na Brezoi a tam se otočili, to šlo. Jeli jsme podle navigace k nejbližšímu kempu, tam ještě přemýšleli, že budeme stanovat pod přehradou... ale nakonec jsme zajeli do toho kempu, kde se ukázalo, že to není kemp, ale ubytování pro věřící poutníky u nějakého monastiru. Jára to ale u popa (pravoslavného kněze) domluvil, tak jsme mohli stanovat na místě. Kolem vedly dvoje koleje a byly dva tunely, Dalibor nás ale uklidnil, že přes noc vlaky v Rumunsku moc nejezdí. No, chvíli co to řekl, tak v té tmě projely dva :-) Ale jinak měl pravdu, v noci mě žádný vlak nevzbudil.



4.den, sobota
Ráno jsme posnídali a celkem rychle vyrazili. Rychleji než předchozí den. Měli jsme trochu skluz, přece jenom jsme původně chtěli spát blíže k Fagaraši. Jeli jsme na Curtea de Arges, cestou opět celkem hustá doprava. Pak jsme odbočili na sever, na Transfagarašskou silnici DN7C. Místo toho, aby doprava řídla, tak naopak houstla :-( Začali jsme stoupat do kopce, k přehradě. Aut tam bylo čím dál více.... jako by celé Rumunsko přijelo na toto místo! Občas i motorkáři, např. podle SPZ Slováci. Zastavili jsme na hrázi vlevo u cedule a hned přišel policajt... a že tam nesmíme stát, tak abychom za minutu-dvě odjeli. Ani se nedivím. Naštěstí ta chvilka stačila na pár fotek.



Hned za hrázi jsme popojížděli v koloně aut, bylo to tam zasekané... a do toho ještě autobus! Stačilo ale pár desítek metrů a po autech ani památky, tak jsme v pohodě mohli jet. Dojeli jsme Jirku na TransAlpu a jeli s ním dál kolem přehrady lesem. Pak údolím a to už se zlepšily výhledy na hory a začaly serpentýny. V jednom místě, jak je vodopád, tak ostatní čekali. Tam jsme utratili poslední rumunské Leie, za uzeniny.



Jeli jsme dál, fotili sebe i pohoří na více místech, ještě nějaké fotky u tunelu, vjeli do něj a za půlkou byl zasekaný. Tak protisměrem dopředu a za tunelem to bylo jasné, bylo tam ještě více aut, než na jihu na hrázi. Naštěstí to bylo zasekané hlavně z protisměru, auty co přijížděly z údolí ze severní strany. Tak jsme to nejhorší projeli a pak už jen fotili, fotili a fotili :-) Ty pomotané silničky v tomto vysoko položeném horském údolí nikdy neomrzí, tady je to nejkrásnější :-) Vlastně prý v TopGearu řekli, že je to nejkrásnější silnice na světě.... a od té doby sem bohužel jezdí tuny turistů. Pamatuji si, jak jsem tu byl v roce 2008 v září jeden den navečer úplně sám. Ale zas tak hrozné to nebylo, ve fotoalbu je vidět, že na většině fotek silnice ucpaná není. Na této fotce je silnice dokonce skoro prázdná :-)



Popojížděli jsme, zastavovali a fotili se. Na jednom místě jsme se sjeli, dali jsme tam někomu foťák, náhodou to byli Slováci, tak jsme se i domluvili :-) a máme tuto společnou fotku:



No a to je všechno.
Dalo by se říct :-)
Ale není :-)
Ještě bylo třeba sjet dolů a dojet domů.
Cestou dolů byla ještě zácpa na třetím místě, u dolní stanice lanovky a to taková, že jsem zastavil a jen stál.... po dlouhých minutách se to pohlo. Sjel jsem dolů, kde je na hlavní cestě u kruháče benzínka a kde ostatní čekali. Vzali jsme plnou a bylo poměrně brzo, po poledni. Věděli jsme, že na další den není dobrá předpověď, tak nakonec padlo rozhodnutí, že nepojedeme přes Debrecen, ale co nejvíce po dálnicích, takže zase Arad a Szeged. To nejhezčí jsme měli splněné, navíc bez deště a většinou za krásného počasí, tak mi to už bylo celkem jedno.
Cesta ubíhala v pohodě, jen menší zácpa byla na křižovatce před Sibiu, z DN1 na DN7. Pak jsme už najeli na dálnici a uháněli rychle na západ. Za městem Deva dálnice končí a vede kus po normální silnici. Tam byla tlačenka. Byla tam také jedna jediná benzínka, u které se čekalo snad nekonečně... S Pavlem jsme brali benzín najednou, na jedno placení, abychom to urychlili. Nakonec jsme to projeli, po přejezdu přes kopec opět najeli na dálnici a pokračovali dál, kolem Temešváru a Aradu k hranicím. Tam byla dost fronta, ta se podařila projet celkem dobře mezi auty, ale čekali jsme na Jirku, kterému zase docházel benzín. Navíc jsem v mapě v mobilu nenašel, že by na dálnici blízko byla benzínka, tak jsme sjeli hned z dálnice k původnímu přechodu k benzínce. Tam nám to vyšlo těsně před zavíračkou... Tedy skoro, jak jsme všichni nabrali a Jirka přišel na řadu, tak prodavačka řekla, že bude zavírat :-) Zrovna ten co to nejvíce potřeboval, že by nenabral? :-) No nakonec to vyšlo, i Jirka nabral plnou a my tak nemuseli trapně znovu přes hranici do Rumunska :-) no to by byl trapas.... :-)
Najeli jsme na dálnici, na dalším sjezdu se dle domluvy potkali s Motym a Járou a jeli do Szegedu. Tam supermarket a podle Motyho navigace kemp, to vyšlo až na 3.pokus za městem a byl to pěkný lesní kemp s termálem. Jen ta předpověď na další den nebyla dobrá....

5.den, neděle
Za celý výlet jsme ujeli skoro 2600 km.
Ráno Jára s Motym že spěchají a že pojedou rychleji, tak i vyjeli spolu dřív. My ostatní jsme se rozjeli vstříc těm černým mrakům a po chvíli začalo pršet. Pod mosty jsme se oblíkali, chvíli jeli zvlášť a pak se sjeli. Vyplatilo se obléct pořádně do deště, bylo jasné, že už bude pršet pořád. I když silněji pršelo asi jen 2x krátce a dál to bylo spíš silnější mrholení, tak se k tomu přidalo ještě ochlazení, to vedro z prvního dne (36°C) bylo pryč, teď jsme měli kolem 16°C. K tomu jsme vypadali jako návrat ztroskotanců (nebo lazarů), protože kromě Pavla měl z nás každý nějaký technický problém, nejhůře na tom byl tedy Dalibor, kterému se vybíjela baterka... Jeli jsme tedy na Budapešť a na Komárno. Za ním už Daliborovi baterka klekla totálně a VFR přestalo jet. A k tomu pořád pršelo. Naštěstí to rychle vyřešil Ondra, půjčil mu svou baterku, protože na Banditu s karburátory nabitou baterku k jízdě nepotřebuje a mohli jsme tak brzo pokračovat dál. Jinak Otu ten déšť už docela štval.... už tolik hodin v dešti a jakoby bez konce...
Z Komárna jsme jeli na Šalu přímou boční cestou, pak v Šale přímo na Sereď a po dálnici domů, na sever. OTO původně říkal, že by jel dál po Slovensku a Dalibor naopak chtěl nejkratší cestou přes Vsetín, tak jsem odbočil za Trenčínem k benzínce. Dali jsme si kávu a nálada už byla lepší, prostě jsme se už viděli doma :-) Pak jsme jeli dál na Púchov, tam jsem čekal, že zamáváme OTOvi na rozloučenou, ale nakonec odbočil a jel s námi. Pokračovali jsme i dál dost plynule, kvůli Daliborovi, aby co nejméně brzdil brzdami, neboť mu to dříve chcípalo i po rozsvícení brzdového světla. Musel jsem se tam přemáhat, abych nepředjížděl auta :-) Jinak také se tam na Valašsku dost ochladilo, bylo tam jen 13°C. Naštěstí se ale přes Vsetín a ValMez zas udělalo teplo a my se nezadržitelně blížili k cíli, domů. Na benzínku ve Štramberku jsme tak přijeli po tom všem celkem brzo, už odpoledne ve 14,45 hod. Tady jsme dali závěrečnou fotku, rozloučili se a každý už jel domů. Bylo to parádní :-)
Za celý výlet jsme nakonec ujeli skoro 2600 km.
Za 4 a půl, resp. za 4 dny.


celé fotoalbum - Rumunsko srpen 2008

Závěrem jsme si řekli, že... už nikdy více!
:-)
Tedy pár z nás si to řeklo, že ta navštívená místa byla pěkná, stálo za to se tam podívat, ale jinak to bylo hodně o přesunech a o dálnicích. Obvykle totiž při těchto našich výletech jedeme do Čech, nebo kolem Slovenska a nebo kousek přes východní Alpy, takže menší vzdálenosti a každý den si užíváme zatáčky, silnice různých tříd, také zastávky na různých místech, koupání, odpočívání.... No a teď to bylo přesně naopak, navštívená místa byly pouze 3 a mimo to to byly hlavně větší přesuny a z těch ještě dost po dálnicích. Uznávám, že jinak to nešlo. Ale řekli jsme si, že příští rok pro změnu dáme něco kratšího, třeba Vysočinu a Čechy :-)






úvod, aktuální akce | starší akce | my a naše stroje | navštívené místa

počítadlo návštěv , stránka změněna: , webmaster








WebZdarma.cz