Kopřivničtí motorkáři
partička kamarádů z Kopřivnice a okolí, fotky z různých výletů a cestování
úvod, aktuální akce | starší akce | my a naše stroje | navštívené místa


termál Topoľníky
pátek 22 až neděle 24.6.2018

Už déle jsme se domlouvali, že někam společně vyjedem přes noc, mělo to být 3.víkend někde po Moravě nebo na Vysočinu, to nevyšlo, tak nakonec jsme měli čas 4.víkend, to se ale ochladilo, tak jsme cíl logicky změnili za teplejší jižní Slovensko, oblíbený termál Topoľníky. Odjezdů taky mělo být několik, nakonec se to utřepalo na dva, v pátek vyjel Dalibor s Lenkou na Slovensko, v sobotu po obědě jsme se domluvili že vyjedeme my, Jára, Pavel, Ondra a já, Roman.

sobota 23.6., odjezd po obědě
Během dopoledne nepršelo a jak jsme měli vyjet, trochu sprchlo :-) Na nepromoky to ale nebylo a navíc bylo vidět, že v dálce neprší. Sešli jsme se u Járy, Ondra ještě potřeboval dojíst oběd a vyrazili jsme. Jeli jsme na ValMez, Vsetín a na benzínce v Horní Lideči plánovaně zastavili, nabrali benzín a měli jsme si vybrat trasu. Kvůli času a abychom tam byli dříve jsem vybral kratší variantu, jeli jsme přes Brumov-Bylnici na Slovensko, po dálnici 2 úseky pod Trenčín (protože po cestě přes město je to opruz) a sjeli jsme na 61, která vede do Nového Mesta n.V. podél kolejí a mimo obce, takže je skoro rychlá jako dálnice. Pod Novým mestem je už více obcí, tak to bylo pomalejší. Pak jsme najeli na dálnici, ale do protisměru, ale jen kousek na Lúku, abychom se dostali do údolí za obec Modrava, kde je zoofarma Nový Zéland.



Místní nadšenec se rozhodl tady založit farmu, kde chová zvířata z Nového Zélandu a Austrálie. Můžete tu tak vidět místní býky, nebo třeba pštrosy emu.
Rozjeli jsme se dál, u Piešťan jsem se zeptal jestli chtějí jet přímo nudně přes vesnice a nebo zábavně. Zvolili jsme zábavnější trasu :-) U Piešťan (obec Banka) jsme odbočili směr na východ a přes serpentyny překonali hřeben. Silnice se pak narovná a v obci Radošina jsme odbočili na Veľké Ripňany, ze které vedla také zábavná cesta na Hlohovec, krajina je tam celkem vlnitá, tak i silnice vede několikrát nahoru a dolů. Nakonec přišlo zase pár serpentyn a přes kopec jsme přijeli do Hlohovce. Ten jsme projeli, vyjeli na vedlejší kopec a zastavili se na rozhledně, ze které je výhled do celého údolí a na jadernou elektrárnu Jaslovské Bohunice.



Na této rozhledně je také "stopa Járy Cimrmana", že prý se tímto směrem pohyboval v roce 1895 stín vzducholodě, na které byl i Cimrman :-) Z rozhledny jsme pokračovali dál na jih, Sereď objeli východně, takže z kousku dálnice jsme viděli severní část přehrady Kráľová. Pak kolem Galanty směrem na Veľký Meder do Topoľníků.
Do termálního koupaliště jsme přijeli před šestou, Dalibor s Lenkou chvíli před námi, tak to celkem vyšlo. Dali jsme si pivo, postavili stany a šli na jídlo.



Klobásky měli bohužel poslední dvě, než sehnali další, tak to trvalo skoro hodinu. Tak to bylo jediné mínus. A také už večer nejezdil přitápět ten starý děděček na kole, prý už bohužel zemřel. Místo něj chodil jiný zaměstnanec, mladý a ten neuměl slovensky, jen maďarsky. Nedalo se s ním domluvit, až když mu Dalibor mokrým prstem na zem napsal kolik chceme stupňů Celsia, tak to pochopil a přidal do bazénu více vody z horkého pramenu. Jiné bylo také to, že tu bylo málo lidí, od začátku jsme měli třetinu jen pro sebe a nějak mezi desátou a jedenáctou ostatní odešli, tak jsme tam byli sami.



Ráno jsem vstal asi mezi prvními (pil jsem jen pivo) a půl osmé jsem si šel zaplavat. Slunko svítilo a trochu i hřálo, takže pohoda. Pak chvíli trvalo, než se postupně proberou i ostatní, ale dočkal jsem se. Slunko svítilo, tak to vypadalo optimisticky. Pro cestu zpátky jsem vybral trasu přes Trnavu do Brezové pod Bradlom, že bychom se tam mrkli na Štefánikovou mohylu.
Rozjeli jsme se ke Galantě jinak, přes Jahodnou a Tomášikovo. V první vesnici, Trhová Hradská, jsme se ještě zastavili na benzínce, hlavně Ondra potřeboval nabrat. Cestou ke Galantě jsme ale viděli několik černých mraků, ze kterých pršelo a taky v jednom místě byla cesta dost mokrá. V tu chvíli jsem si říkal, že určitě cestou někde zmokneme.... že budeme rádi za každých dalších 10 kilometrů, které pojedeme ještě bez deště.... Měli jsme ale štěstí, nějak jsme to minuli, cestou na Sládkovičovo už mokrá cesta nebyla. Dál jsem chtěl původně jet na Sereď, ale tam bylo fakt černo, určitě tam pršelo, tak jsem vybral cestu přímo na Trnavu, přes vesnice. To vyšlo perfektně, bez deště a za sucha. V dálce ale, za Trnavou v kopcích, jsme zase viděli černé mraky, jak tam prší. Tak došlo na dvě rozhodnutí, že mám vybrat trasu tak, abychom nezmokli a že si nakoupíme jídlo v obchodě, abychom nebyli závislí na hledání hospody. Mrkl jsem na dešťový radar a vybral trasu - na jih :-) Mraky šly z Moravy a za pár hodiny měly být pryč, tak jsem vybral trasu směrem k Senci, ale před tím jsme odbočili na Pezinok a dali trasu do sedla Baba. Tam jsme chtěli najít nějaké posezení, nakonec jej našli až níže, v jedné z nižších zatáček, kde z nenadání svítilo slunko. Takže tam bylo tepleji a navíc jsme to měli i s výhledem na motorkáře, někteří jezdili na sportech pořád nahoru a dolů.



Po kvalitním mase Pikok s chlebem a chilli okurkama jsme si dali jedno pivko a jeli dál. V Perneku jsme odbočili vpravo a jeli kolem Malých Karpat. V jednu chvíli nám dokonce začalo pršet, ale trvalo to jenom asi půl kilometru a zas přestalo :-) Odbočili jsme ještě k přehradě Buková, omkrli to tam a pak jeli dál, do Brezové pod Bradlom, kde jsme vyjeli na kopec Bradlo, kde je majestátní mohyla generála Milana Rastislava Štefánika, jednoho ze zakladatelů Československa. Dostavená byla v roce 1928, je postavená z travertinových bloků a navrhl ji architekt Dušan Jurkovič. No a také je z ní pěkný vyhled do krajiny. Je to pěkný cíl pro vyjížďku a kromě ostatních turistů jsme tam nebyli ani jako motorkáři sami.



Mrkli jsme na hodinky a rozhodli se jet už skoro přímo domů. Takže nejdříve přímo na Moravu, přes Myjavu. Na hranici tam je Osada u Sabotů, kde se posouvala hranice, dříve to byla Morava a pak si odhlasovali, že chtějí být přidruženi ke Slovensku, takže hranice tam tvoří takovou výseč. O kousek dál jsme se zastavili u dřevěné rozhledny Drahy, u obce Javorník.



Pak jsme jeli v Uherském Brodě vzali benzín a ještě nejeli přímo, ale přes Bojkovice na Brumov-Bylnice. Takže jsme se nakonec do Kopřivnice vraceli stejnou cestou, jako jsme vyjeli, přes Vsetín a ValMez. Nakonec nám začalo i trochu pršet, v Mořkově. Ve Veřovicích jsme se rozloučili s Daliborem a Lenkou, vzali si stan a v dešti jsme dojeli domů. Prostě nám pršelo posledních 10 km, to už nemělo cenu brát nepromoky :-) Navíc se mi tím podařilo skoro splnit přání, že mám vybrat takovou trasu, abychom cestou domů nezmokli. Posledních 10 kilometrů před domovem už nevadí, tak to beru skoro za splněno :-)
Celkově si myslím, že se celý výlet povedl, jak trasa tam, vlastní pobyt v termálu, tak i trasa zpátky.

fotoalbum termál Topoľníky 23.-24.6.2018






úvod, aktuální akce | starší akce | my a naše stroje | navštívené místa

počítadlo návštěv , stránka změněna: , webmaster








WebZdarma.cz